Pomoc při pátrání...

Dobrý den,jako na milovníky zvířat se na Vás obracím  s velkou prosbou o pomoc. 26.3.2010 ve večerních hodinách při procházce , kousek od Ždáru nad Sázavou,mezi obcí Ostrovem nad Oslavou a Kotlasy , se nám kousek zaběhla naše rok a půl stará fenečka  Staff Bull Terierka  Endžínka  a jsme téměř přesvědčeni, že byla lehce vlákaná do vozidla, které projíždělo kolem a odvezena . Endžínka je zbarvená celá do hněda a pouze  na místě náprsenky byla lehoučce, až téměř neznatelně zbarvená světlou bílou skvrnkou. Dále má na jazyku tmavou skvrnu o velikosti cca hrášku. Fenečka je velmi poslušná, vychovaná, přítulná, milující všechny lidi, děti a psy……a téměř závislá na pánečkovi a jeho 12 leté dcerce, která,  je taktéž jako já absolutně zhroucená ze ztráty svého čtyřnohého miláčka a přítele. Jelikož nevíme, kterým směrem automobil se „zachránci“ odjel, bohužel musím tuhle zprávu s fotografií zaslat snad na všechny strany a proto se předem s dcerkou omlouváme za tenhle email. Ještě snad informace, během 3-4 týdnů by měla začít hárat.

Jako satisfakci Vám nabízím odměnu za jakoukoli informaci, která bude směrovat k nalezení našeho čtyřnohého miláčka částku 10.000,- Kč a úhradu všech nákladů, spojených s nalezením Endžinky. Jsme přesvědčení, že v brzké době „ NOVÝ“ páneček navštíví zvěrolékaře ke kontrole ( bohužel neměla na krku známku s obojkem) a na 100% bude potřebovat krmení a výbavičku pro poctivě nabytého pejska. Určitě, jako milovníci zvířat si dokážete představit, jakou máme bolest v srdci a nebude pro vás problém mít oči a uši otevřené a nepodpořit takového, zatím nepoctivce, který bez zábran dokáže udělat tolik bolesti.

Předem milionkrát děkujeme  a  s pozdravem Miroslav Kůra a Lucinka K.  z Brna

Číslo čipu:  981000002375531

KONTAKT:

www.angelsbrno.webnode.cz

email: angelsbrno@seznam.cz

tel: +420 608 870 211

Vítejte na našem webu věnovánému  Stafordšírským bulteriérům......

8.10. 2009 to je datum, na který se těšila nejen Anginka, ale i já a můj taťka. Probudili jsme se v 3:45 ráno, protože výstava začínala brzy ráno a od šesté hodiny byla prohlídka a prezentace pejsků, museli jsme si přivstat.  Nasnídali jsme se ,umyli a balily všechny potřebné věci ,potom jsme nasedli do auta a vyrazili na dlouhou cestu.  Asi 5:30 hod. jsme přejeli  Slovenské hranice, byla ještě tma, ale o to lepší výhled z auta, protože vše kolem nádherně svítilo. Ještě chvíli jsme jeli po dálnici a za chvíli už byl vidět Bratislavský hrad, ale to jsem ještě nevěděla, že nás čeká asi 5 kilometrová fronta na parkoviště u výstaviště, kde se výstava konala. Konečně taťka zaparkoval a řekl, že můžeme vyrazit k výstavišti Incheba. Cesta byla dlouhá Taťka,já a Angínka jsme byli asi 3,5 km od výstaviště, všude spousty lidí a pejsků. Oblékli jsme se tedy do elegantního oblečení a mohli vyrazit, ovšem v tu chvíli začalo pršet, a protože jsme šli přes park okolo Dunaje, kde byly velké a husté stromy, bylo to celkem v pohodě, moc jsme nezmokli. Když jsme dorazili k areálu, čekala nás zdravotní prohlídka , aby se zamezilo vstupu nemocných pejsků a šíření nemocí. Prošli jsme bez problémů, protože náš čtyřnohý miláček Angínka je naprosto zdravý , v super kondici  . Šli jsme v areálu hledat halu D, kde jsme měli přidělen výstavní kruh s číslem 20 a kde se mělo vystavovat plemeno  Stafordšírských Bullterierů. No konečně, hala D na obzoru. Vešli jsme dovnitř, kde bylo krásné a hřejivé teplo, byl to pěkný skok, když venku byly 3 C stupně a uvnitř asi 30 C stupňů. Našli jsme si náš kruh ,kde máme vystavovat a usadili se, taťka se šel zaregistrovat a vyzvednout číslo,pod kterým jsme byli registrováni, vyzvedl katalog a propagační materiál.a já se vydala na obchůzku a prohlídku haly,kde byly  prodejní stánky se vším, co souvisí s pejsky. Taťka zůstal na místě, aby hlídal naše věci,protože hala se rychle zaplňovala. Já ale dostala hlad tak jsem se začala poohlížet po stáncích s dobrůtkami , prošla jsem jednu halu, druhou, třetí i spodní patra, všude samé vodítka,pelíšky, psí papáníčko a maximálně jsem viděla stánek, kde se prodávali kávy a nápoje. Konečně jsem našla stánek, kde měli i pizu, koupila jsem si jednu za 8 Euro a hurá zpět k taťkovi, nebyla ale vůbec dobrá a dokonce ani naší Angínce, naší popelničce, která zbaští úplně, ale úplně všechno, nechutnala a to je už co říct. Konečně jsme se dočkali a podle přiděleného čísla jsme přišli na řadu a taťka s Angí byli v kruhu. Protože jsme byli na výstavě s Angí poprvé, byla Angínka hodně nervózní a nevrlá, okolo samí šampióni a my tak mladí a nezkušení….Pejsky posuzoval pan rozhodčí z Rumunska, Angí od něj dostala nádherný posudek a známku velmi dobrá, výbornou nedostala jen pro to, že neuměla stát ve výstavním postoji,ale nám to nevadilo, byli jsme rádi že jsme s taťkem a Angí prožili nádherný den. Po výstavě jsme se vrátili k autu, převlíkli a vyrazili jsme na cestu zpět domů s tím, že po cestě si dáme oběd. Přejeli jsme Slovenské hranice a sjeli jsme k motorestu „U Lísky“, tam jsme se bohatě a výborně najedli. No  a pak už jen chvilku a byli jsme v Brně, přijeli jsme kolem 17 hod. a já byla spokojená,protože jsem si dovezla úžasné suvenýry a zažitky. .

Lucie Matějíčková

takhle vypadá první "rande"/  slečna byla PAF z Edíka,líbil se.. /

Stafordšírský bulteriér je menšího vzrůstu, ale možná právě proto je neúnavný a skvělý společník. Je to typický rodinný přítel, který vám svou odvahou, hravostí, přítulností a něžností zlomí srdce. Při správné výchově v něm získáte neodolatelného psího kamaráda. Jsme moc rádi, že je všechny máme a já jim mohu věnovat 24 hodin denně péči a lásku...

T.Sládečková ( Chovatelská stanice Slade Czech- Ostrava )

Povaha  plemene:

V některých ohledech až neuvěřitelně kontrastující povaha s popisovaným vzhledem. Třeba jeho bezvýhradná láska ke všem lidem. Je to úžasný rodinný společník s velkým srdcem. V Anglii - zemi svého původu - se těmto psům někdy dokonce přezdívá „dětská chůva“! Pro spoustu lidí bude možná s podivem fakt, že se ve statistikách napadení člověka psem toto plemeno nevyskytuje!
Na druhou stranu to zřejmě nebude ideální hlídač, protože díky své bezmezné důvěře v lidi asi neodliší případného zloděje a je pravděpodobné, že by mu při jeho nekalém počínání dělal s radostí společnost.
Také cvičení obrany se u tohoto plemene doporučuje spíše formou hry, protože stafbulík přirozeně nechápe, proč by měl do rukávu potažmo člověka kousat.
Stafbul je houževnatý a odvážný jako pravý teriér. Plný energie rozdávající radost svým úsměvem od ucha k uchu. :-)